“Miláčku, asi mi praskla voda.” Je půlnoc. Clark právě vyspává kamarádovu rozlučku se svobodou, které se hrdinně zúčastnil předchozího dne. Dorazil slavně v šest hodin ráno. Nutno však podotknout, že mi volal několikrát od té doby, co usadil budoucího ženicha do taxíku. Pokaždé mi chtěl povědět, že mě miluje nejvíc na světě, že vůbec neví, kde je, a že by chtěl, abych se spolu s ním dívala na překrásný východ slunce. Aby mi ilustroval tu nádheru, poslal mi fotku svého palce.
Najednou “to” je tady. Jsem překvapená. “Vždyť jsme měli rodit až v sedm ráno,” Clark je taky překvapený. Nejsem si jistá, kdo je překvapený víc. Chvíli doufám, že jsem se jen počůrala. Ve vaně pak zjišťuju, že pokud by šlo o inkontinenci, tak v jejím vrcholném stádiu a místo porodnice by bylo asi vhodnější poohlédnout se po volném místě v domově důchodců. Panika na sebe nenechává dlouho čekat. Clark se vzpamatoval dřív než já.
“Tak tam zavolej.”
Volám do porodnice. Dozvím se, že mám přijet. Už na předporodním kurzu nás upozorňovali, že plodová voda se přes telefon blbě poznává. A tak jedeme. Sedím v našem nově pořízeném rodinném voze s ručníkem pod zadkem a jsem vyděšená. Clark vypadá klidně (aspoň někdo). Půlnoční pražský provoz nás překvapuje. Parkujeme přímo u porodnice. Procházíme vrátnicí a dál pokračujeme po schodech k předem určenému porodnímu sálu. Dovnitř vcházím už sama. Clark usedá na dřevěnou lavici na chodbě a dospává rozlučkový tah z předchozí noci.
Já mezitím absolvuju sáhodlouhý dotazník s pohledným lékařem jižního typu. A ačkoli kvapem ubývající plodová voda dle testu opakovaně není prokazatelná, nastupující stále se zesilující kontrakce a špatné ozvy začínají z plánovaného císařského řezu dělat císařský řez akutní. Clark tiše a pokojně dřímá na tvrdé lavici na chodbě. Lékař konečně odkládá dotazník, byrokracií znechucen obdobně jako já, a po té, co se osobně přesvědčí o tom, že samovolným únikem moči skutečně netrpím, přistupujeme k předoperační přípravě. Ta spočívá především v důkladném průplachu střev. Jsem ráda, že jsou místa, kam budoucí otec nesmí, a mám tak naději, že náš vztah zůstane romantickým o několik let déle.
V předklonu jdu na chodbu a dle instruktáže sestry informuju Clarka, co a kdy má dělat, aby se dostal včas na operační sál. Porod naplánovaným císařským řezem už jsem obrečela v průběhu těhotenství, takže jsem teď byla ráda, že si Axel o příchod na svět řekl sám. Aspoň dítě hned na začátku netaháme ven proti jeho vůli. Anastezioložka byla milá. Stejně jsem se jen z představy bodnutí do páteře celá rozklepala. Třas mi vydržel i několik hodin po “porodu”. Prý je to normální reakce. Porodní personál si v průběhu předoperční přípravy vyměňoval postřehy, kdo kdy kde měl a neměl být. Já jako rodička jsem si všechny kolegiální stížnosti vyslechla trpělivě a tiše.
Asistenční lékař pravděpodobně nerad rodil ve tři ráno, což dával všem přítomným dostatečně najevo. Vnímala jsem jeho nevoli i pod vlivem kapačky a bylo mi ho upřímně líto. Skrze trable na pracovišti málem zapomněli na operační sál přizvat připraveného a v rámci možností odpočatého Clarka, který tak vcházel v okamžiku, kdy už se hlavní operatér-porodník začal prořezávat první ze sedmi vrstev, aby se dostal až k Axelovi.
A pak… Pak už jen vím, že u mě Clark sedí a tiše na mě mluví a že Axel je venku hrozně rychle a mě teprve v tu chvíli napadne, že by měl začít křičet… A začal. Tak hezky, něžně, rozhodně. A pak… Porodní asistentka odnáší Axela na přeměření a převážení a Clark je doprovází… A pak… Pak přichází Clark a v náručí drží našeho syna… našeho Axela… A společně sedí-leží u mé hlavy a já jsem ráda, že je tam mám, když mě zašívají a mně připadá, že to trvá neskutečně dlouho… Lékaři Clarkovi gratulují k synovi, který věděl, proč se neotočil a zůstal koncem pánevním. Prý si máme vsadit sportku.
Milý Axele, jsi bojovník a sám o sobě rozhoduješ už od narození… možná od samého početí. Zůstaň takový. Koncem pánevním, s pravým uzlem na pupečníku, a přesto svůj. Je to Tvůj boj. Já při Tobě budu stát, jako jsem stála od prvního dne. Dokázala jsem to, protože Tys mi pomáhal a bojoval za nás za oba. Všechno se Ti vždy nepodaří, budeš narážet na různé překážky. Pomůžu Ti, jako Tys pomohl mně. Přijmi výhry i prohry. Zůstaň bojovníkem. Na Tvůj ticket jsme s tátou ten den žádné peníze nevyhráli… Vyhráli jsme Tebe. S láskou, máma
