Můj táta si vybral svého zatím posledního psa, kanadského labradora, podle toho, že si jako štěně on vybral mého tátu. První štěně, které se k němu rozeběhlo při jeho první návštěvě chovné stanice, vykopávalo při běhu zadníma nohama jako oslík a o sto šest pádilo k cizímu muži, který se tak stal jeho pánem.
Já a Clark jsme byli jeden z párů, který ještě neměl děti, za to jsme pořád přemýšleli o tom, jaké zvíře si pořídíme a budeme se o něj starat. Od začátku našeho vztahu, který už nějakou dobu trval, jsme mluvili o psu. Občas se zdálo, že ohledně pořízení si psa a jeho výchovy máme jasno jako v ničem jiném. Co se psa týkalo, tak jsme plánovali, vymýšleli, vzdělávali se a hledali.
Clark zvířata miluje. Hlavně draky. Z pochopitelných důvodů draka mít nemůžeme. A tak si Clark svou lásku ke zvířatům vybíjel na domácích mazlíčcích našich příbuzných a kamarádů. A přitom se stále těšil na našeho vlastního psa, kterého jednou budeme mít. Pravdou ovšem je, že i zvířata milují Clarka. Jediné zvíře, které Clark nemiluje, je kůň. Nevím, co mu kdy koně udělali, ale mluví o nich jako o ďáblových stvořeních.
V prosinci 2015 byl u nás doma častým tématem palmový olej, hořící Indonésie a prchající orangutani. Naše nákupy se stále více podobali čtenářskému kroužku, abychom nekoupili něco, co je kontaminováno palmovým zabijákem lidí i opic. Naši přátelé před námi už skoro nic nejedli. U každé potraviny, která se totiž nově objevila na stole, jsme pečlivě prostudovali etiketu a oblíbené burské oříšky degradovali větou: „A víš, že je v tom palmový olej, jehož konzumací zabíjíš živé tvory?“ – Chycený při činu se dotyčný zatvářil otráveně a znechuceně zároveň. Když jsme se nedívali, chroupl deset oříšků, pak si ale vzpomněl na „opíky“ (rozuměj orangutany v hořícím pralese) a rezignovaně plechovku odsunul stranou.
I Vánoce u nás probíhaly ve znamení lásky ke zvířatům a stop palmovému oleji. Celá rodina už věděla, co nemá jíst a že si v následujícím roce chceme pořídit psa. A celá rodina se modlila z nejrůznějších důvodů, abychom si to rozmysleli. – „Nechcete si radši pořídit dítě?“ – „Vždyť to bude chudák!“ – „A kdo s ním bude chodit ven?“ – „Víš, že budeš mít všude chlupy? – A přestože naše představy byly zcela jistě idealistické, trvali jsme si na svém, zvláště když jsme konečně našli perfektní plemeno.
Během prosince jsme stejně jako v předchozím roce vyrazili na vánoční trhy do Toulcova dvora. Začala se z toho stávat taková příjemná rodinná tradice. Svařák, trocha vánočního věštění, zajímavé výrobky, pěkná atmosféra. I tento rok jsme prolezli každý kout a každý stánek. I ten ve stodole úplně v rohu. Patřil Kočičímu domovu Sluníčko. Clarkovi zasvítily oči. – „Já bych chtěl hrozně pomoct nějakému zvířátku, když nemůžu pořádně pomoct opíkům!“ – Podotkla jsem, že orangutanům pomáháme právě tím, že se snažíme vyhnout konzumaci výrobků obsahující palmový olej. Clarkovy oči svítily dál. Zakoupili jsme tedy několik věcí na podporu kočiček bez domova a odnesli si leták na lednovou Valentýnskou umísťovací výstavu.
Týden po návštěvě vánočních trhů v Toulcově dvoře jsme se jeli podívat do Sluníčka a třetí adventní neděli jsme si přivezli domů asi čtyřměsíční Kočku v hlavní roli.
Kočka v hlavní roli nás každý den učí, že kočka opravdu není pes (naštěstí vzhledem k rozloze našeho bytu ani orangutan). Je to úžasná kočičí osobnost, která se nechce moc chovat, ale za to si našla místo v posteli. Ráda s námi leží v poklidu na gauči a velice rychle pochopila smysl lednice, sedí před ní tak často jako my večer před televizí. Škrábe hračky i ruce bez rozdílu. Hygienu zvládá perfektně a nás vede k pravidelnému úklidu. A taky jsme se díky ní naučili říkat slovo „NE“, což ani jeden z nás moc neuměl. Od té doby, co máme Kočku v hlavní roli, v duchu kategorického imperativu řveme „NE“ každý den. – „Neskákej na linku!“ – „Neskákej na polici!“ – „Nedrápej koberec!“ – „Netrhej záclony!“ – „Nechytej mě za nohu!“ – Kočka v hlavní roli význam našeho častého ječení pochopila a občas se nám v tomto směru i snaží udělat radost. A my ze samé radosti, že jsme zvládli Kočku v hlavní roli, jsme si záhy pořídili dítě, a jednou si třeba pořídíme i toho psa.
